Výlet na Javorový

Naším dalším prázdninovým cílem se stal Javorový vrch. Předem jsme věděli, že nahoru pojedeme sedačkovou lanovkou, což znělo jako skvělý plán. Přímo na místě nás ale čekala první velká výzva. Jakmile děti u pokladny viděly, jak se lanovka pohybuje a jak vysoko vede, z původního nadšení rázem nezbylo téměř nic…

Některé se začaly bát a prohlašovaly, že na lanovku v životě nesednou. Chvíli to dokonce vypadalo na malou stávku. V klidu jsme si tedy sedli, popovídali si a navzájem se povzbuzovali. Nakonec se však všichni úžasně vzchopili a do sedaček nastoupili. Srdce jim možná bušilo až v krku, ale jakmile jsme se odlepili od země a vyrazili vzhůru, strach postupně opadl. Nahoře na Javorovém nás přivítal nádherný výhled a čerstvý vzduch. Děti byly obrovsky pyšné, že svůj strach překonaly a na lanovku nakonec nastoupily. Chvíli jsme si užívali okolní přírodu, kochali se výhledy a pozorovali okolní kopce.

Největší atrakcí se pro nás stali parašutisté. Sledovat, jak se rozebíhají po louce a vzápětí se vznášejí ve vzduchu, bylo opravdu úchvatné. Děti je pozorovaly s pusou dokořán a všichni jsme si tuto podívanou moc užívali. Samozřejmě nechyběly ani společné fotografie na památku – abychom měli důkaz, že jsme to všichni zvládli. Cestu zpět k autu jsme tentokrát naplánovali po svých. Vydali jsme se pěšky přes Gutské sedlo a čekala nás příjemná procházka lesem.

Za ušlapané kilometry si všichni zasloužili pořádnou odměnu. Cestou domů jsme proto udělali ještě jednu důležitou zastávku – ve Vendryni na vyhlášenou točenou zmrzlinu. Ta v dětech zmizela neuvěřitelnou rychlostí a byla perfektní tečkou za celým dnem. Domů jsme se vraceli unavení, ulepení od zmrzliny, ale především spokojení a pyšní na to, co jsme společně zvládli.

Publikováno: 10.8.2026 | Autor: strejda Michal