Vím, co chci – Vím, jak na to

Projekt Vím, co chci – Vím, jak na to

Vím, co chci – Vím, jak na to, reg.č. CZ.1.07/1.2.25/01.0018

Realizátorem projektu je Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, Nový Jičín, příspěvková organizace a projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Projekt je zaměřen na zlepšení rovných příležitostí dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami umístěných v zařízeních institucionální výchovy – dětských domovech v Moravskoslezském kraji.

Celkovým výstupem bude podpořená cílová skupina dětí a žáků se sociálním znevýhodněním a proškolení pracovníci a vedoucí pracovníci partnerských organizací. Budou nově vytvořeny či inovovány vzdělávací programy, které budou předloženy k akreditaci MŠMT. V průběhu projektu budou zpracovány programy pro rodinné skupiny rozvíjející klíčové kompetence a osobnostní rozvoj.

(Zdroj: http://kvic.cz/stranka/280/Projekty/Aktualni/Vim_co_chci/Popis_projektu)

Křeslo pro hosta IV

Dne 20.5.2014 se v našem dětském domově uskutečnilo čtvrté setkání v rámci akce „Křeslo pro hosta“ s bývalým dítětem našeho dětského domova. Tentokrát nás navštívila Klárka… a měla jednadvacet dětských posluchačů.

Klárčin příběh byl zcela odlišný od předchozích tří. Klárka nemá děti a ani nemusí živit svoji matku. Okamžitě po odchodu z dětského domova si uvědomila svou nelehkou situaci. Rozhodla se tedy, že půjde do světa „na zkušenou“. Odletěla do Anglie s cílem vydělat a našetřit si peníze. V Anglii pracovala téměř dva roky s tím, že jí to stále táhlo zpět domů. Po návratu do Česka zjistila, že u nás je jednak problém sehnat si práci a jednak se zaměstnavatelé v soukromém sektoru často nechovají ke svým zaměstnancům zcela korektně.

Klárka s dětmi hovořila o tom, že jim v dospělosti nikdo nic nedá zadarmo, že jediná cesta je pracovat sám na sobě, být zaměstnaný a nečekat, že něco přijde samo. Nepřijde. Dětem bylo sděleno, že jedině v jejich moci je, jak se budou mít, a jestli se svým životem pak následně budou spokojené…

Zážitkový program pro dvě rodinné skupiny

Staré Těchanovice – Davidův Mlýn  19. – 21.4.2014

Akce se zúčastnily děti ze dvou rodinných skupin společně se 4 vychovateli.

1. den – 7,45 odjezd autobusem do Starých Těchanovic, kde jsme byli ubytování v Hotelu Davidův Mlýn. Po ubytování a prezentaci, nám začínal první výukový blok. Zde se děti pomoci různých her vzájemně seznamovaly se svými lektory a opačně. Odpoledne byl krátký odpočinek a následovalo rozdělení dětí podle zájmů do jednotlivých dílen. Večer se pak prezentovaly s tím, co se naučily. A bylo se na co koukat. Dokonce se na nás přijel podívat Leoš Mareš. Měl super dvojníka. Po vyhodnocení a diskotéce byla večerka.

2.den – ráno jsme byli již v 8.00 hod. na snídani. Bylo krásné počasí, takže děti strávily celý den hraním venku. Vyráběly „Lapače snů“, ze kterých byla krásná výstavka. Odpolední program byl pro děti velice lukrativní. Kdo měl zájem, mohl jít na lanové centrum. Pro děti malé překážky, pro větší šplhání ve výškách. Byli obdivuhodní. Nikdo se nechtěl nechat zahanbit. Strejda Lukáš, jako doprovod šplhal poslední. Zvládnul to. Večer nás navštívil opět Leoš Mareš tentokrát i „Fantomas“. Ten unesl princeznu. Museli jsme ji osvobodit. Ve tmě jsme ji šli po skupinkách hledat a plnili úkoly. Když jsme ji vysvobodili, začal velký ohňostroj s krásnou dojemnou hudbou. Spokojeni se všichni  vraceli zpět. Byl to opět super den.

3.den – dobrá snídaně a pak hry na posílení mezilidských vztahů, sebepoznání a důvěry. Hry byly velice zajímavé. Když jsme skončili, sedli jsme si všichni do kruhu a každý řekl, co pro něj tyto tři dny znamenaly. Co se líbilo a co by se dalo příště zlepšit. Všichni byli programem nadšení a nejen programem, ale i lidmi, kteří měli vše perfektně připravené. Byly to nádherné tři dny. Líbil se jim náš vztah k dětem a vztah děti k nám. Bylo vidět, že existuje vzájemná důvěra mezi dětmi a dospělými. Monika byla veselá, neustále se smála.

Těžko se nám loučilo. V 15. hod. pro nás přijel autobus a my jsme odjeli zpátky do DD. Všichni máme plno zážitků.

Zážitkový workshop – Arteterapie, tvorba mandal

Dne 17.3.2014 proběhl v Dětském domově a Školní jídelně ve Frýdku-Místku, Na Hrázi 2126 zážitkový workshop „MANDALY“ pro děti ve věku od 12 do 18 let v rámci projektu Vím, co chci – vím, jak na to.

Děti si po úvodním vysvětlení vyzkoušely vytváření dalších barev ze základní trojice barev – žluté, červené a modré. Pracovaly s vodovými barvami. Lektorka MVDr. Řezáčová dětem také předvedla, co vznikne, když se všechny barvy smíchají dohromady, na zábavném přímo fyzikálním pokusu prostřednictvím rotujícího barevného terče připevněného ke kuchyňskému ručnímu šlehači. Poté si každé dítě vybralo mandalu k vybarvení z bohaté nabídky. Z výtvarných dílek pak udělaly výstavku, své práce vzájemně hodnotily a navrhovaly pro ně názvy. Závěrečné sezení v kruhu sloužilo k uvědomění si zklidňujícího účinku práce s mandalami.

Volba motivů mandal dětmi a práce s nimi nám také prozradila míru trpělivosti a pečlivosti jednotlivých dětí, jejich aktuální psychické naladění i schopnost otevřít se pocitům a okolí. Děti práce zaujala, některé vytvořily velmi zajímavá výtvarná dílka, což dokladuje fotodokumentace.

Křeslo pro hosta III

Dne 9.10.2013 od 16 hodin proběhla akce „Křeslo pro hosta“ s bývalou svěřenkyní našeho dětského domova Martinou. Martina má dnes 24 let, žije s přítelem a čekají první dítě. Po představení se Marťa dala do vyprávění, jaké to bylo po odchodu z dětského domova. Její osud byl ulehčen tím, že v době odchodu z DD už několik let „chodila“ se svým přítelem Jarkem, který pracoval za slušné peníze. Martinu první rok živil, ona byla doma a starala se o domácnost. Po roce si našla práci jako kuchařka v jedné frýdecké restauraci…
Dnes spolu s Jarkem žijí ve svém bytě a jsou spokojeni. Martina se těší, až se jim narodí miminko, bere život takový, jaký je. Dlouhou dobu hovořila o svých rodičích, se kterými se přestala stýkat. Důvodem byla skutečnost, že ji rodiče často obtěžovali žádostmi o půjčky. Peníze bylo to jediné, co je zajímalo, nikdy se neptali, jak se Martina má nebo jestli by potřebovala s něčím pomoci.
Většina dotazů dětí – posluchačů se týkala právě vztahů s rodiči. Domnívám se, že pro děti v otázce vztahů byla tato beseda přinejmenším zajímavá a inspirující. Společně jsme došli k tomu, že dítě z dětského domova není nikterak ke svému rodiči povinováno. Záleží na každém, jak toto zásadní téma – nezodpovědný a zanedbávající rodič versus povinnost dítěte ctít tohoto rodiče – uchopí.
Závěrem jsme si řekli, že pokud se chce dítě z dětského domova uplatnit ve společnosti a něčeho dosáhnout, musí na sobě velmi pracovat. Více než děti z rodin.

Křeslo pro hosta II

Dne 20.5.2013 proběhla akce „Křeslo pro hosta“ tentokrát se slečnou Kristýnou. Kristýna hovořila o svém životě po odchodu z našeho dětského domova. Všichni jsme museli uznat, že její život není ničím jednoduchým. Kristýna chodí do školy (řádné denní studium na stření škole) a do toho pracuje. Živí nejen sebe, ale i svojí matku. Všechny nás svým příběhem zaujala. Děti se mimo jiné ptaly na ceny bydlení a dalších, pro život potřebných náležitostí. Kristýna vypočítávala měsíční náklady na život s matkou – porovnávala příjmy a výdaje. Děti snad i pochopily, že pokud na sobě nebudou pracovat, bude velmi obtížné obstát v „podomovské“ realitě. Kristýna jim vysvětlovala, že nikdo na ně nebude čekat s otevřenou náručí, a že se budou muset „sakra snažit“, aby je někdo zaměstnal. Ona tuto snahu má a měla.

Pokud alespoň v jednom z 27 posluchačů něco z besedy s Kristýnou zůstalo, měla tato akce smysl. My tomu věříme…

Zážitkový workshop – Dramatická výchova

25. dubna 2013 prožily naše děti něco neobvyklého… Akce probíhala pod vedením Alexandra Rychetského a Hany Rychetské. Zážitkový program byl určen pro děti ve věku od 10 do 15 let. Z našeho dětského domova se tedy účastnilo 22 dětí. Děti se ochotně zapojovali do připravených činností, nejraději však hráli hry. Aniž si to uvědomovali, tak pomocí her si zdokonalovali hrubou a jemnou motoriku, také sluchové a zrakové vnímání, v neposlední řadě paměťové schopnosti a pozornost. Většinou se děti chovaly hezky, ale jak už to mezi dětmi bývá, vyskytli se také zlobivci.

Spokojenost dětí se zážitkovým programem byla zřejmá z jejich usměvavých tváří, hlasitého a radostného švitoření.

Alexandrovi a Hance Rychetským děkujeme za velmi hezké chvíle.

Křeslo pro hosta I

Dne 17.4.2012 proběhla v našem dětském domově jedna z akcí  realizovaných v projektu „Vím co chci – Vím, jak na to“  – Křeslo pro hosta. Akce se zúčastnilo 32 dětí.

Pozvaným hostem v tomto případě byl chlapec, který odešel před necelými dvěma lety z dětského domova do samostatného života. Potěšilo nás, že s sebou přivedl i svou manželku a malou dcerku. Jeho manželka určitou dobu také pobývala v našem dětském domově.

Děti i vychovatele nejvíce zajímalo, jak se na začátku přizpůsobovali samostatnému životu – jak sháněli bydlení, práci, jaká byla jejich zkušenost s žádostmi o sociální dávky, do jaké míry jim pomáhaly jejich rodiny nebo přátelé, jak se jim vede po finanční stránce, jak hospodaří se svým rodinným rozpočtem a jak se jim daří vychovávat jejich dcerku.

Vyprávění našich hostů bylo poutavé a zaujalo silně starší i mladší děti, ale i nás dospělé. Potěšilo nás, že jejich vzájemný vztah vydržel přes úskalí velmi nelehkých počátečních zkušeností a že mají oba velmi vřelý vztah ke své maličké dcerušce – krásné usměvavé dívence.

Děti se dozvěděly mnoho motivujících a užitečných informací, které určitě mohou napomoci formování jejich představ o samostatném životě a hlavně pochopení, že život dospělých není jen svoboda a volnost, ale především plnění povinností a těžké zajišťování živobytí sebe a svých blízkých.