Prázdniny na Višňovce

Od počátku prázdnin se zejména naši nejmenší ptali každý den: „Už jedeme na chatu?“ Moc, moc jsme se všichni těšili, a tak není divu, že se termín odjezdu velice rychle přiblížil. Těšení bylo na pobyt, vaření a společně strávený čas…

Také probíhala tajná příprava oslavy narozenin tety Haničky. To zase prožívali zejména ti starší – nákup dárků, výzdoba, a to vše opravdu „v utajení“. Na Višňovku jsme letos jeli poprvé. Prostředí i ubytování bylo velmi příjemné a dětem se hned od počátku vše líbilo. Čekala na ně obrovská zahrada s ohništěm, na kterém jsme opékali špekáčky a grilovali masíčko. Obrovská kuchyň, uvnitř budovy, přivítala naše klučičí a holčičí kuchaře. Všichni se ochotně hlásili k vaření a přípravě pokrmů. Upustili uzdu své fantazie. Je potřeba říct, že každé jídlo bylo výborné. Nebyl problém připravit a uvařit ani bramborové knedlíky, zelí a pečené vepřové maso. Zkrátka nač byla chuť, to jsme si připravili. Jedním z majstrštyků bylo i smažení palačinek pro 17 dětí. Myslím, že se naši kuchaříci nemají zač stydět.

Volný čas jsme naplnili i stavěním stanu, což jako každý rok doprovázel smích, neboť pokaždé nám vycházejí prapodivné tvary. Přesto se však dílo podařilo a děti si ve stanu hrály a jednu noc dokonce přenocovaly. Je to vždy dobrodůžo.

Volejbal, fotbal, karty, tanec, pohádky, filmy, to vše dle libosti vyplňovalo náš volný čas. Malé holčičky se letos rozhodly, že své tety budou neustále hýčkat česáním a vytvářením culíků a jiných účesů. Zajímavé to bylo zejména u tety Zuzky, která má krátké vlasy.

Večer 17.8. vypukla příprava oslavy narozenin pro tetu Hanku. Vše bylo tajné a velmi příjemné. Děti vyzdobily jídelnu balónky, připravily občerstvení – tyčinky, popcorn, chlebíčky, jednohubky,… skleničky na džus a naaranžovaly předem nakoupené dárečky. Teta je známá svou náklonností k uzeninám, proto dalším nápadem byl speciální dortík – panáček z párků, salámu, okurek a jiné zeleniny. Dal nám zabrat, ale myslím, že společná práce se nakonec moc vydařila. Někteří jsme nemohli ani dospat, jak jsme byli zvědaví, zda se překvapení povede. A povedlo. Dokonce se nám podařilo tetu dojmout až k slzám, vše bylo milé, spontánní a krásné. Je vidět, že se děti dokáží spojit, udělat druhému radost, vytvořit něco krásného.

Báječný a slavnostní den jsme pak doplnili o vycházku na Kohútku, kde si všichni užili houpaček a smlsli na super nanuku. Byl to nezapomenutelný den.

Když je někde dobře, rychle to uteče, a tak i nám se rychle přiblížil konec pobytu a návrat zpět do domova. Moc se nám nechtělo, ale všechno hezké jednou končí. Věříme, že se nám příští rok zase podaří někam odjet a užít si společně strávené dny.